Moje spolupráce se psy
Guy de Maupassant:
„Historie je více naplněna příklady o věrnosti psů než o věrnosti přátel.“
Je tomu již více než 12000 let, co se k nám přidal tvor, jehož potomky dnes označujeme jako nejlepší přátele člověka. Svazek to byl oboustranně prospěšný. Pes člověku začal pomáhat při lovu, hlídat mu obydlí, ale taky sloužit jako úklidová služba odpadků. Když pak začal chovat domácí zvířata, přijal jako svůj úkol, hlídat tato stáda. Na oplátku člověk psovi poskytl zázemí, relativní hojnost potravy a hlavně její jednodušší dostupnost.
Pes se stal pro člověka nepostradatelný jako pomocník, který svými schopnostmi velmi ulehčil člověku život. Pomáhá při lovu, a díky svým schopnostem dokáže zvěř nejen najít, ale taky zastavit, dokud nepřijde jeho pán-lovec. Pastevci Asie i Evropy si stovky let vysoce cení svých pasteveckých psů, kteří spolehlivě hlídají jejich stáda proti hladovým šelmám a stejně tak hlídají jejich hospodářství. Velmi mnoho psů zahynulo v bojích, protože i tam svého člověka následovali. Mnoho lidí na celém světě vděčí za život právě psům, kteří je pomohli najít v horách pod lavinou, nebo někde v sutinách po ničivém zemětřesení. A dalo by se jmenovat mnoho dalších činností, při kterých vedle nás stojí náš přítel nejvěrnější – pes a nasazuje dobrovolně svou kůži, aby nám pomohl tam, kde naše schopnosti prostě nestačí.
A za to vše od nás očekává pouze jídlo, vodu a hlavně lásku a porozumění.
Každý, kdo někdy psa měl, nebo má, si určitě všiml, že jej má jeho pes „přečteného“. Skutečně je tomu tak, že psovi trvá relativně krátkou dobu, aby se naučil znát naše zvyky, pohyby a mimiku v obličeji v závislosti na určité situaci. Ale je tomu tak i opačně? Můžeme zodpovědně říct, že víme, jak se náš pes v určité situaci zachová a hlavně proč a co jeho chování vyvolává? Zdaleka tomu není v takové míře, jako v posuzování našeho chování psem.
Žijeme vedle sebe tisíce let a přes to se jen těžce snažíme chování psa pochopit. A to je, podle mně právě ta příčina, proč spousta psů v dnešní době žije v neuspokojivých podmínkách, proč řada psů trápí své majitele, kteří neví, jak řešit tzv. „problémové chování“ svých čtyřnohých kamarádů.
Domnívám se, že právě tady našim psům něco dlužíme. Pes je spokojený ve společnosti člověka, ale člověk musí vytvořit takové podmínky, aby pes opravdu spokojený byl. Není to těžké, jen musíme znát přirozené chování psů, které se jako instinkty dědí z generace na generaci.
A právě tohle tajemství se snažím rozluštit a pochopit, proč a co způsobuje to vše nepříjemné v projevech, jež se svými psy prožíváme. Řadu let se zabývám studiem zkušeností jiných a pozorováním nejen vlastních psů, abych pak dále mohla lidem pomáhat s řešením situací, ve kterých jejich psi vykazují nestandardní projevy chování a dostávají se tak do konfliktu s okolím. Mojí snahou však není zatlačit psa do vymezených „mantinelů“, ale najít příčinu nesprávného chování a řešit problém právě tady.
Obouráním vlastní příčiny tohoto chování se zamezí vzniku potřeby se takto v dané situaci chovat.
Zdravím Vás i Vaše chlupáče, popř. naháče.
Johana Polášková
Motto autora neznámého:
Je to váš přítel, váš společník, váš obránce, váš pes. Vy jste jeho život, jeho láska, jeho vůdce. Bude váš, věrný a oddaný, do posledního úderu srdce. Jste mu povinován zasloužit si takovou oddanost.